RECENZE

"Jsem Uštknutá."

/Bára Doležalová/

Co na tom, že jsem Malého prince nečetla - ba co hůř -zkoušela ho číst a nebavil mě. I tak jsem Uštknutá. A ve chvílích mezi plněním tisíce úkolů, které si dávám sama, protože se to prostě musí udělat, mizím někam jinam, do jiného světa. Ne do pouště, ale někam do hloubi duše.


"Báseň v próze, která dává čtenáři pořádně zabrat."

/Jitka Štichauerová/

Nejsem cestovatel.
Nikdy jsem tak daleko nebyla.
Neumím to posoudit, ale řádky, které čtu, jsou jak výpravný film.
Možná proto nečtu rychle, ale stále se vracím.
Báseň v próze, která dává čtenáři pořádně zabrat.


"Většinou vidím sám před sebou obrazy nádherné krajiny, které vystupují z vět, sám se tam procházím."

/Pavel Cedric Schütze/

Tedy, to je zase jednou knížka! Nečte se mi snadně, vlastně občas ani nevnímám děj. Většinou vidím sám před sebou obrazy nádherné krajiny, které vystupují z vět, sám se tam procházím. Zvláštní je, že tam není žádný jiný čtenář, každý si může vytvořit tu svou. Taky si někdy sednu na dunu a přemýšlím, jako kdyby byly ty myšlenky snad moje.

Stejně jako odkládám tabulku čokolády, abych ji nezhltl celou, zavírám knížku... nechám si něco "na zítra"! Až je to člověku líto, že se tak rychle knížka úží, pak mě ale napadá, že až ji budu číst znova, vezme mě zase úplně jinam, uvidím jinou krajinu, budu přemýšlet nad novými věcmi... nevešlo se toho málo, do té malé knížky... dovolenou jsem pod stromečkem ještě nenašel, navíc s parafou od autora..


"Knížka je tak trochu cestopisem a tak trochu poezií."

/Knihoholik/

Zajímavý počin reportéra Pavla Šuby. Knížka vychází z autentických zážitků a je tak trochu cestopisem a tak trochu poezií. Poezií dálek, pouště, savany, oázy, nepravděpodobného příběhu, který se přesto stal. Byl by to vtipný námět pro knihu, kdyby to nepsal sám život. Originální úhel pohledu - kniha o tom, co by bylo dobré sepsat v knize, jenže přitom se to stalo. Pokud máte v sobě kus poetiky Exupéryho, pak budete nadšeni.

"Pavel píše o nás a o našich démonech. "

/Aleš Vašíček/

Pavel píše o nás a o našich démonech. A má pravdu, protože když se v poušti překulí určitá doba euforie a duny na obzoru vás obklíčí svým oceánem, tou Šumavou z písku, pochopíte, že je to doopravdy. A když je něco doopravdy, vystoupí z vás vaši démoni. Někdy vás nutí zpívat šlágry Karla Gotta a hystericky se smát všem, kterým to leze na nervy. Někdy celé hodiny mlčíte s lahví rumu, koukáte do dáli a v hlavě se vám začínají psát první řádky knihy.

celý text najdete ZDE


"Tohle není jen kniha, tohle je osobní zpověď z cesty toho, který věřil a žil svůj sen."

/Katka Reifová/

Dočetla jsem poslední řádky a sama sebe přistihla, jak brečím. Husí kůži jsem měla po těle během celého čtení knížky, ale s posledními stránkami byla čím dál víc intenzívnější. Neměla jsem týden čas na čtení, takže jsem teď mezi plechy s lineckým a vanilkovýma rohlíčkama hltala každé slovo, každou větu, každé...

Tvoje knížka mi opravdu přišla jako terapie citem, tvým vlastním. Čtenáři odhalíš své pocity až na kost, je to intimní zpověď, ne jen deník z cesty. Ten, kdo umí číst mezi řádky, v tom pozná mnohem víc, může tam poznat i sám sebe.

Jsou věty, které jsem si opsala do deníku, i když bych tam nejraději vepsala celou knihu. Vím, že v ní budu číst kdykoliv, když mi bude mizerně, ale taky třeba když bude horký letní den a vzduch bude pálit. Prostě kdykoliv, když budu mít chuť. Děkuji za ni.


Rozhovor pro víkendovou přílohu Práva (1.9.2018)

Celý rozhovor v textové podobě najdete v sekci Zajímavosti.